CESTOVNÍ RUCH

O MIKROREGIONU BOSKOVICKO

<<< zpět na přehled mikroregionů

Mikroregion Boskovicko zaujímá východní část regionu Boskovicka, sousedí s prostějovským okresem. Boskovice jsou přístupné z Brna a od Svitav po silnici č. 43, tu u Boskovic kříží západovýchodní tah z Prostějova do Žďáru nad Sázavou - silnice č. 19 a 150. Centrem mikroregionu je město Boskovice, město sedmizubého hřebene, deváté největší město jižní Moravy; prastaré správní středisko, město škol, výrobních podniků a kulturních tradic.

pohled na Boskovice

Obce mikroregionu leží v podhůří, ale i na kopcích Drahanské vrchoviny, některé dokonce v Boskovické brázdě. Výšková rozmanitost je proto velmi zajímavá - od 300 metrů n.m. podél toku řeky Svitavy až po nejvyšší vrcholy Drahanské vrchoviny přesahující 700 m.n.m.
Celková rozloha mikroregionu je 130 km2; žije zde přes 17 tisíc obyvatel.
Mikroregion tvoří tyto obce: Benešov, Chrudichromy, Knínice, Kořenec, Ludíkov, Okrouhlá, Sudice, Suchý, Újezd u Boskovic, Valchov, Velenov, Vážany, Žďárná a město Boskovice.  

BENEŠOV Obec Benešov se nachází v Jihomoravském kraji, v okrese Blansko, v blízkosti městečka Boskovice v jedinečné lokalitě Drahanské vrchoviny. V nadmořské výšce přibližně 650 m.n.m. se zde ve zdravém horském vzduchu během roku vystřídají horké letní dny a v zimě třeskuté mrazy s vysokými závějemi sněhu. Obec leží v krajinářsky zajímavém parku Řehořkovo Kořenecko, mezi vrcholy Paprčem (721 m.n.m) a Skalkami (735 m.n.m). V katastru obce se nachází přírodní rezervace Pavlovské mokřady a přírodní památka Horní Bělá. První doložený zápis o Benešově pochází z roku 1362, obec je rovněž zanesena na mapě Moravy a Slezska ze 14. století. V oblasti, ve které se nachází, se rozkládaly hluboké a nepřístupné lesy. Roku 1078 daroval vévoda Ota I. toto území premonstránskému klášteru Hradisko u Olomouce. Opat kláštera povolal z Německa sklářské odborníky a ti v místě, kde je dnes Pavlovský dvůr, založili skelnou huť. Pro skláře postavili vesnici Benýšku, jak dokládá nápis na Pavlovském dvoře. Vesnice později zanikla. Benešov vznikl jako tvrz nebo zemanství s hospodářským dvorem. V roce 1610 měla obec již dvacet stavení a svoji pečeť s běžícím jelenem. Po zrušení hradišťského kláštera byl vytvořen náboženský fond a z jeho výnosu byl na místě tvrze postaven kostel vysvěcený 11. listopadu 1787. Kostel a litinový kříž před kostelem jsou chráněny jako kulturní památky. Východní část obce tvoří místní část Pavlov založená v roce 1755 zároveň se dvorem u rybníka. Dvůr sloužil jako poboční sídlo kláštera hradišťského. Na Pavlově byla v roce 1994 postavena a vysvěcena kaple.	kaple kostel
BENEŠOV Přírodní rezervace Pavlovské mokřady Zvláště chráněné území bylo vyhlášeno nařízením Okresního úřadu Blansko č.8/96 dne 20.2.1996 jako zvláště chráněné území v kategorii přírodní rezervace. Celková výměra chráněného území činí 125,4 hektaru. Fauna a flora Pavlovských mokřadů Luční porosty v pramenné oblasti Bělé tvoří jedinečnou lokalitu rašeliniště přechodového až vrchovištního typu v geomorfologickém celku Drahanské vrchoviny. Nelze se proto divit, že po léta tato oblast přitahovala botaniky a ochranáře přírody. Postupně se vytvořili podmínky pro pestrou mozaiku vegetačních formací (smrkové monokultury, trvalé travní porosty s mokřadními a rašeliništními druhy). Území je protkáno sítí drobných vodotečí a odvodňovacími kanály, které již dnes neplní svou funkci. Součástí vyhlášeného území je rybník zvaný "Červený" a mělké tůňky vytvořené po těžbě rašeliny. Na tato stanoviště je vázána celá řada živočichů, především obojživelníků a plazů. Z chráněných druhů se zde vyskytuje čolek horský, zmije obecná (tmavá rašelinná forma), několik druhů skokanů, hnízdí zde linduška říční. Z desítek chráněných ohrožených druhů rostlin se zde nacházejí - kosatec sibiřský, vstavač májový, vstavač skvrnitý, ďáblík bahenní, úpolín evropský, suchopýr pochvatý, suchopýr úzkolistý, mečík střechovitý, rosnatka kruholistá, vachta trojlistá, bříza pýřitá a celá řada dalších. Nyní záleží na jen lidech a dodržování stanoveného ochranného režimu, aby tato zajímavá bohaté na flóru a faunu zůstalo zachované pro příští generace.
BENEŠOV Radiolokační stanice Skalky Meteorologické radiolokátory slouží ke zjišťování rozložení okamžitých intenzit atmosférických srážek a výskytu jevů spojených s oblačností na velké ploše řádu 100.000 km čtverečních, do vzdálenosti řádově 100-200 km a pro detekci bouřkové oblačnosti do vzdálenosti cca 250-300 km. Oblast nejvyššího bodu Drahanské vrchoviny - kóta Skalky (735 m.n.m.) byla vybrána pro umístění meteorologického radaru již koncem 60. let minulého století. Původní záměry, které předpokládaly ruční měření s 16-ti člennou obsluhou stanice , nebyly až do 90. let z finančních důvodů realizovány. S využitím moderních technologií byl v r.1993 nově koncipován stavební záměr na bezobslužnou automatickou radarovou stanici s dálkovým řízením. Stavbu radiolokátoru provedla firma Agrostav Jevíčko podle projektové dokumentace firmy Kovoprojekta Brno, stavební práce započaly v červnu 1994. Montáž vlastního radiolokátoru na tubus věže byla ukončena v srpnu 1995 a od 11.4.1996 byl po ukončení zkušebního provozu zahájen "ostrý" operativní provoz.
Knínice Historie obce Ve středověkých falzetech se Knínice uvádějí již k letům 1197 a 1200. Podle jiného falza daroval markrabě Břetislav na počátku 13.století dvůr a trhovou ves Knínice s okolními vesnicemi klášteru Hradisku u Olomouce, jemuž tento majetek skutečně roku 1250 potvrdil Václav I. Již v r.1279, kdy se obnovovaly hranice mezi knínickým a konickým zbožím, byly Knínice městečkem. Jeho význam se odrazil i na zřízení proboštství, k němuž došlo snad již ve 13.století. Knínický kostel zbudovaný na místě staroslovanského hradiště, byl po celý středověk jediným farním kostelem na celém panství hradišťských premonstrátů. Kostel sv. Marka & Fara Nejvýznamnější knínickou památkou je Farní kostel sv. Marka. Nachází se na vyvýšeném místě starého hradiště. Nad ním je hřbitov a pod ním fara. Z městečka vedou nahoru ke kostelu kamenné schody. Do Knínic jsou přifařeny obce Vážany, Sudice a osada Melkov na Bělé. Kostel je evidován v ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem 0467. Byl vystavěn v letech 1805 až 1806 nákladem 5 574 zlatých 27 krejcarů jako neorientovaná jednolodní stavba (tj. stavba, v níž není oltář na východní straně kostela), s půlkruhovým závěrem kněžiště a čtyřbokou věži nad průčelím v místech, kde dříve stával chatrný kostelíček stejného zasvěcení pocházející z doby kolem roku 1097, který spravovali mniši benediktinského kláštera Hradisko u Olomouce. Kostelík stával proti kamenným schodům rovnoběžně s farou vystavěnou roku 1097 a byl zbořen roku 1802. Stavba byla provedena z důvodu stálých oprav zdiva způsobených sesuvem půdy. Polovina základů byla zbudována na zemině jíl-slín, druhá část na slepenci zvaném místně "steklina". V sousedství nového kostela stával dříve kostelík sv. Markéty, který byl při stavbě nového kostela rozebrán. Zachovalo se pouze bývalé kněžiště užívané dosud jako márnice. Protože věž nového chrámu nebyla dimenzována na zatížení velkými zvony, byla u něj koncem 18. století zbudována dřevěná zvonice, do které byly z důvodu bezpečnosti tři kostelní zvony přemístěny. Uvnitř kostela se nachází řada zajímavých a cenných památek, z nichž za zmínku stojí na evangelní straně lodi se nacházející kazatelna zdoby kolem roku 1802 - 1806 a na epištolní straně pak z téže doby pocházející křtitelnice. Další křtitelnice, středověká, je umístěna v depozitáři u schodiště. Po stranách hlavního oltáře je umístěno několik cenných soch. Na evangelní straně je to sv. Václav z třetí čtvrtiny 18. století, na epištolní straně socha sv. Floriána z druhé poloviny 18. století. Z konce 18. století pochází socha sv. Barbory a socha Krista na evangelní straně lodi a socha Panny Marie na epištolní straně lodi. Z 18. století je také nástolní kříž za hlavním oltářem. Dílem vrcholného baroka je kredenční skříň s ozdobami z doby kolem roku 1700. Z téže doby pocházejí také kostelní lavice pod kůrem. Nejstarší památkou je pak zvon z roku 1556 zhotovený mistrem Filipem z Vyškova. Nejmladšího data je 6 kusů postavníků umístěných v depositáři u schodiště do kostela, které pocházejí z 19. století. V roce 1829 byla pod kostelem vybudována rodová hrobka hrabat Strachwitzů. V současné době je vchod do hrobky chráněn masivní kovanou železnou mříží ozdobenou písmenem S a ručně tepanou hraběcí korunkou, a dále obrovským náhrobním kamenem, do kterého je vytesán erb hrabat Strachwitzů. V nejstarších zápisech knínické obecní kroniky z roku 1899, které pořídil dle prastarých listin tehdejší knínický starosta Tomáš Koutný, je o stavbě kostela uvedeno: " V roku 1805 začal se též stavěti nový kostel a pokročeno v tom roku se stavbou tak daleko, že se do zimy dostala pod střechu. V roku 1806 byl kostel již tak upraven, že se mohl 24. srpna vysvětiti od pana děkana Hitšmana z Boskovic. V roku 1807 byl kostel úplně hotový. Přes ten celý čas chodilo se do kostelíčka sv. Markéty, který stál tam, kde je nynější hřbitov. Voda k stavbě kostela vedená byla z Podjančí po korýtkách, kteréžto zařízení stálo 215 zlatých. Starý kostelíček sv. Markéty musel se, jak stará listina praví, pro nezbednost zbořiti na pomoc stavby nového kostela, ale nebylo toho zapotřebí. V tom čase vyhořel pivovar v Šebetově a odvezena křidlice z kostelíčka zbořeného do Šebetova na pokrytí pivovaru a nový kostel pokryt novou křidlicí, která byla špatná a mnohá léta ze střechy padala, což novou křidlicí muselo nahrazeno býti. V roku 1864 zbořena stará kostnice naproti sakristie a opravena z toho zeď kolem kostela." Fara Je poprvé zmiňována kroku 1097. V roce 1602 byla katolická, do roku 1784 byla inkorporována klášteru Hradisko. Jedná se o jednopatrovou, poměrně rozsáhlou budovu, stojící čelně ke kostelu. Na faře se rovněž nachází několik umělecky cenných děl. V sále v 1. poschodí je to krucifix pocházející z 15. století. Další krucifix, tentokráte z první poloviny 18. století, je umístěn na schodišti. V sále prvního pátraje dále umístěno několik umělecky velmi cenných obrazů od známého rokokového malíře Ignáce Raaba, a to: Kristus rozmlouvá s Nikodémem, obraz svaté Rodiny, obraz sv. Barbory, obraz sv. Šebestiána, Křest Bořivojův a obraz Peníz daně. V sále prvního patra se nacházejí také 4 kusy obrázků evangelistů od téhož malíře.	kostel kostel fara
Kořenec Území obce leží v klidové oblasti Řehořkovo Kořenecko. Jedná se o ekologicky významnou krajinnou oblast o rozloze 2960 ha - vrcholová část Drahanské vrchoviny v pramenné oblasti Bělé a Žďárné. Jedná se o mírně zvlněnou krajinu, jejíž převážná část leží v nadmořské výšce nad 600 m. Nejvyššími body jsou vrchy Paprč - 721 m, Kořenecký vrch a Trundův vrch - oba po 657 metrech. Říčka Bělá spolu s jejími levostrannými přítoky Višňovým a Kořeneckým potokem zde začínají vytvářet hluboká zaříznutá údolí. Oblast je z 50 % zalesněná, převládá smrkový porost. O vzniku Kořence není znám žádný záznam. Někteří historikové jej vřazují do konce 12. století, ale nejpravděpodobněji vzniká v letech 1242 až 1250. Název obce je zřejmě spojen se vznikem vesnice vyklůčením lesa: Vyklůčení staletých pralesů bylo spojeno s namáhavým odstraňováním spleti kořenů a od slova kořen byl odvozen název vesnice Kořenec i název Kořeňák pro potok Dominantou obce je větrný mlýn, který je spolu se zemědělskou usedlostí č. p. 64 v seznamu nemovitých památek. Ve stálé expozici místního muzea je zaznamenána práce a život našich předků, kořenecký kroj ve fotografii, dřevěné loutkové divadlo aj.
Ludíkov Ludíkov je vesnice v Jihomoravském kraji, v jeho severní části, v Drahanské vrchovině. Leží na návrší, pod kterým se rozprostírá celistvý lesní masiv, 8 km JV od Boskovic a 21 km SSV od Blanska v nadmořské výšce 607 m n.m.. Historie Název obce je český, původní jméno znělo Ludvíkov, t.j.asi Ludvíkův dvůr. Lidová tradice praví, že se obec původně jmenovala Slavíkov. Dějiny obce jsou po celou dobu spjaty s panstvím boskovským, při němž se poprvé připomíná roku 1547, ale první písemná zmínka pochází z roku 1505. V boskovickém panství byla obec do roku 1850, poté v politickém a soudním okrese Boskovice, od roku 1960 v okrese Blansko.
Okrouhlá Obec Okrouhlá leží v krásném prostředí Drahanské vrchoviny v ochranném pásmu vodní nádrže Bělá ve vzdálenosti 8 km od Boskovic. Historie Nejstarší historická zpráva je z roku 1447. Název obce vznikl podle původního tvaru obce. Od roku 1850 je součástí obce osada Melkov, ležící asi 1 kilometr západním směrem od obce. Kříž na návsi u zvonice je jedinou kulturní památkou. Od roku 1928 je obec členem Středomoravského lesního družstva, které v roce 1995 obnovilo svoji činnost a hospodaří na výměře asi 2500 ha lesa.
Sudice První písemná zpráva pochází z roku 1238. Obec se nachází v nadmořské výšce 363 metrů. Na území žije 390 obyvatel.
Suchý Obec Suchý se nachází v krásném lesnatém prostředí Drahanské vrchoviny v nadmořské výšce 661 metrů n. m. Nejvyšší vrchol Drahanské vrchoviny, tzv. Skalky, má nadmořskou výšku 735 metrů n. m. a je vzálený jen asi 2 km od obce. Suchý je známé především jako rekreační středisko, jehož doménou je rybník o rozloze cca 6 ha. Díky této skutečnosti a možnostem ubytování v rekreačních zařízeních, patří Suchý během letního období k hojně navštěvovaným a vyhledávaným rekreačním střediskům. V rekreační oblasti se nachází přes 300 soukromých chat a několik penzionů. Díky vysoké nadmořské výšce vyniká Suchý nejen velmi čistým vzduchem, ale v zimě také výbornými sněhovými podmínkami a příznivým terénem pro milovníky běžeckého lyžování.
Valchov Obec Valchov leží na okraji Drahanské vrchoviny, 5 km východně od Boskovic, 45 km severně od Brna. První písemná zpráva o obci Valchov je z roku 1505. V okolí se těžila železná ruda, koncem 18. stol. i zelená skalice a uhlí. Uprostřed obce je kaple vysvěcená sv. Petrovi a Pavlovi v roce 2003. V obci je sportovní areál v části Borky se sokolovnou, mateřská škola a pohostinství ve staré škole. Nadmořská výška obce je 482 m n.m. Katastr obce má rozlohu 373 ha. Obec má 457 obyvatel. Přes obec Valchov vede cyklotrasa č. 5227 - Boskovice - Hrádkov - Valchov - Velenov - Suchý - (Skalky 735 m n.m.) - Benešov - Pavlov - trasa č. 5229 (19 km). Historie obce Název obce se odvozuje od valch, které zde mívali boskovští soukeníci postaveny na valchování sukna. První písemná zpráva o obci Valchov je z roku 1505. V tomto roce obec náležela k panství boskovskému. Prvními majiteli tohoto panství byli páni z Boskovic, kteří patřili k nejstaršímu a nejslavnějšímu rodu. Roku 1547 bylo panství prodáno Němci Šimonu Ederovi ze Štiavnice. Prameny uvádějí mezi prodanými obcemi Valchov, Velenov, Žďárnou, Ludíkov a Protivanov. Roku 1569 přecházejí uvedená místa (také Valchov) do panství rodu Zástřízlů. Když pak tento rod vymřel po meči, provdala se Zuzana ze Zástřizlů za hraběte Valtera z Dietrichštejna. Roku 1689 přechází panství do rodu Dietrichštejnů. Poslední majitel Dietrichštejnů odporučil panství svým dcerám, z nichž Terezie byla provdána za hraběte z Mensdorffu, takže majetek přechází do vlastnictví tohoto rodu. Další události Roku 1748 byla ve Žďárné zřízena fara a Valchov, který do té doby náležel k farnosti v Boskovicích, byl přidělen k této nové farnosti. V okolí se těžila železná ruda, koncem 18. století i zelená skalice a uhlí. Práce byly zastaveny v roce 1878. V obci se nacházel nerost "Valchovit" - pryskyřicovitá látka podobná jantaru, které lidé obecně říkali zemské kadidlo a užívali ji k vykuřování dobytka. Škola byla v obci od r. 1800, protože valchovští nechtěli platit obci Žďárná, kam děti chodily. Nejdříve se učilo v obytné místnosti domku č.40. Později byla zřízena obecní pastouška (č.24), která byla upravena jako trvalá školní budova, zde se učilo až do r. 1882. Na to byla postavena dnešní budova školy, tehdy jednotřídní se 78 žáky za 7000 zlatých. Další přístavba školy byla provedena r. 1954. Od r. 1981 již budova jako škola nefunguje. V r. 1992 byla k budově školy přistavena hasičská zbrojnice. V prostoru bývalého školního bytu je pohostinství. V jedné třídě je zřízena hasičská klubovna. Ve druhé třídě je obecní knihovna. Pozemková reforma r.1925 rozdělila 16 hektarů třicetipěti rodinám. Od r. 1908 byla v místě poštovna, zrušena r. 1950 (dnes patří obec pod Boskovice), telefon byl zaveden r. 1947. JZD bylo ustanoveno 1957. Roku 1924 začal obcí projíždět autobus Boskovice - Protivanov a v r. 1946 autobus Boskovice - Sloup. Elektrifikace obce byla provedena r. 1938, místní rozhlas byl zřízen r. 1948. Vodovod byl vybudován v roce 1962, úplně dokončen v r. 1976, splašková kanalizace v r. 1989 a plyn byl do obce zaveden v r. 1995. V obci byly dva hostince, tři obchody, řeznictví, mlýn, obuvník, krejčí, kovář, pět zedníků a čtyři tesaři. Další zajímavosti První šicí stroj byl ve Valchově r. 1890, první kolo v r. 1903, motocykl v r. 1921, rádio v r. 1933, automobil v r. 1943, televizor v r. 1959, satelitní přijímač v r. 1988, mobilní telefon v r. 1997, bezdrátový internet v r. 2004. Další události z novější doby Kravín byl dostavěn v roce 1962. V roce 1973 byla postavena samoobsluha, v roce 1976 byla dokončena sokolovna. V roce 1983 byla postavena budova Mateřské školy. V roce 2001 byla bývalá hasičská zbrojnice na návsi zbourána, zvonice byla ponechána původní a k ní nově přistavěna kaple sv. Petra a Pavla, která byla slavnostně vysvěcena dne 29.6.2003. Prostorové poměry poukazují, že obec vznikala oválnou zástavbou návesního typu. Vznikala oboustranným obestavěním centrálního prostoru, který se postupem doby stále protahoval a současně sloužil jako hlavní komunikace. Tím se také centrální část obce protáhla a rozvětvila směrem k nejbližším okolním sídlům a to od Boskovic směrem ke Žďárné a směrem na Velenov. První stavení byla dřevěná s kamennou podezdívkou, s dřevěným štítem, nad nímž byl nápis, často biblický, jindy jméno majitele nebo budovatele a letopočet. Na přelomu r. 1900 byla již většina domů postavena z kamení a cihel, kryta křidlicí nebo taškami. Nejstarší stavbou v obci je pravděpodobně mlýn, ale prokazatelně to není doloženo.
Velenov První písemná zpráva pochází z roku 1447. Obec se nachází v nadmořské výšce 560 metrů. Na území žije 187 obyvatel.
Vážany Vážany se nachází severně od Boskovic a leží v Boskovické brázdě, která je celkem nezalesněná a je 5 km široká a 100 km dlouhá. Táhne se od Lankšrouna až po Krumlov. Střední Boskovická brázda, pro svoji úrodnost zvaná též Malá Haná, je vysoká v průměru 360 - 380 metrů. Do Vážan pronikají devonské vápence z Moravského krasu a dále pak pronikají ještě až do Knínic a Šebetova. Severovýchodně od Vážan je největším kopcem Mojetín, východněji se pak zvedá Paprč. Vážany byly pravděpodobně osídleny v nejmladší době neolitické, tzv. průmyslnickou kulturou. Svědčí o tom vykopávky na kopci Vejštice jižně od Vážan, kde byly nalezeny kamenné nástroje i pět tzv. zvoncovitých pohárů, dvě mísy a tři malé džbánečky, což je důkazem osídlení lidem s kulturou zvoncovitých pohárů z doby bronzové.
Žďárná Obec Žďárná se nachází asi 10km od Boskovic směrem na Prostějov Kliknutím na mapku se zobrazí větší a podrobnější mapa. Sice jsme obec relativně malá, ale zato v nádherné krajině, která je zajímavá i pro rekreaci - necelý kilometr od obce možnost koupání, skvělé podmínky pro pěší i cykloturistiku, v zimě možnost lyžování. Vítejte na stránkách obce Žďárná.Obec leží v centrální části Drahanské vysočiny, asi 9 km východně od Boskovic. Rozkládá se v horní části údolí říčky Žďárné, na úpatí nejvyššího masivu Drahanské vysočiny Na skalkách (724 m n.m.) Obec leží v oblasti cestovního ruchu Moravský kras. Tato poloha společně s klimatickými podmínkami a zdravým životním prostředím jsou předpoklady k rozvoji rekreace a to jak letni, tak zimní. Od 6.prosince 1999 má obec i svůj prapor a znak. Historické stavby ve Žďárné Zámek - vznikl současně s výstavbou kostela v letech 1757-1759. O jeho výstavbě nejsou žádné dochované zprávy. V roce 1839 zámek vyhořel a při rekonstrukci byl snížen o jedno patro. Mlýn - první zmínka pochází z roku 1770, kdy vrchnost pronajímá mlýn Jakubu Mazačovi za roční nájemné 50 zlatých.Ve smlouvě se píše o nově vystavěném mlýnu. Kostel a fara - pochází již ze středověku, ale o vzhledu není nic známo.První dochovaná zpráva pochází právě z roku 1418, kdy se uvádí jméno faráře Martina. Starý kostel stál až do poloviny 18.století, kdy byl zbořen a postaven kostel nový. Nový kostel byl vystavěn v letech 1759-1760. Sklárna u Žďárné - o vzniku se nedochovaly žádné informace. První zmínka pochází z roku 1743 ve spojitosti s Janem Schillerem, mistrem sklárny. Dle historických údajů stála sklárna v lese jménem Obora. Sklárna fungovala asi 20 let, byla zrušena kolem roku 1762.